Stránky Vinného kroužku
 Vyhledávání
 Náhodný obrázek
 Odběr novinek
Máte zájem o zasílání novinek emailem? Zaregistrujte se:

2015 Rakousko, Slovinsko, Friulia-Giulia

XV. zájezd vinného kroužku

30.8. - 5.9.2015

účastníci: Ivoš, Jarda, Miloš, Pavel, Roman, Roman K.


Fotogalerie:

Klepnutím na pás obrázků přejdete do alba

Popis zájezdu:

Den I.

Časné jitro, poslední srpnová neděle roku 2015. Ranním tichem provinčního města supí diesel plně naloženého VW Transporter, pomalu zahýbá do Řezníčkovy ulice a je tu „deja vu.“ Skleničky se plní klasickým proseccem, nakládá se zásoba vychlazených vín na cestu a vyrážíme na jih přes Vysočinu.

Na malém bezejmeném přechodu vjíždíme do Rakouska a po známé trase míříme do Langenlois. Zde, jak jsme ostatně očekávali, se v neděli s nákupem vín nechytáme, takže jsme se občerstvili v místní restauraci a spěchali na dálnici. Před Grazem sjíždíme na Fürstenfeld a odsud už je to do cíle v Jennersdorfu kousek. Ubytujeme se ve známém kempu sousedícím s pěkným termálním koupalištěm, které hned využíváme. Večeříme zásoby z domu a probíráme další cestu.

Den II.

Další den, opět za krásného rána, ochutnáváme v kempu zdejší proslavený produkt - dýňový olej a objednáváme si jeho nákup. Poté vyjíždíme do kraje Uhudleru na trasu, kterou jsme absolvovali již v roce 2004. Přes Eltendorf směřujeme pěknou krajinou do nejznámějšího centra tohoto vína Heiligenbrunnu. Procházíme „Kellerstöckel tour“ s malebnými sklípky a zakotvíme na ochutnávce a nákupu ve sklípku rodiny Kedl Hafner. Uhudler opět nezklamal.

Na přání Mildy zajíždíme do Maďarska do Körmendu, kde měl být údajně trh, za účelem nákupu koření. Nebudu návštěvu Körmendu pitvat, ale myslím, že i poslední příznivci zájezdu do Maďarska na delší dobu ochladli. Proto se rychle vracíme do Rakouska a pokračujeme k druhému vrcholu dne: do apelace Eisenberg. V části obce Deutsch Schützen ve Weinbergu objevujeme krásnou oblast vinic ověšených modrou frankovkou. V zahradní restauraci při sklenici vína čekáme na otevření místní vinotéky, kde bohatě nakupujeme. Přes Güssing s mohutným hradem jedeme zpět do kempu a ihned vyrážíme do termálů. Jižní Burgenland byl wirklich klein aber fein.

Den III.

V úterý plni očekávání a zvědavosti balíme a rozjíždíme se do Slovinska. Údolím řeky Mura přes oblast Radgona Kapela vjíždíme přes Ljutomer do užasné vinařské oblasti v okolí obce Jeruzalem. Zdejší prohlídku jsme zahájili v místní vinotéce drobnými nákupy. Projezdili jsme oblast křížem krážem a zakotvili ve vinařství Milan Belec na nákup zdejšího výborného burčáku. Ve 300 let starém stavení jsme zažili příjemné setkání s majitelem, t.č. prezidentem republiky Prlekija (obdoba naší bořetické Monte Bú) a jeho synem (ministrem zahraničí). Příjemně jsme popili a zakoupili víno na cestu. Rozjeli jsme se přes Ormož a Ptuj do našeho dnešního cíle – Mariboru. Kdo se zajímá o víno, musí navštívit ve starém mariborském přístavu Lent „Starou trtu“, v Guinesově knize certifikovanou nejstarší doloženou rostlinu vinné révy na světě (400 let). Musím říct, že vypadá obdivuhodně ve formě. Odsud jsme odjeli na levý břeh Drávy, kde na poměrně prudkých svazích pěstují zdejší révu. Taky jsme se tu účastnili pohřbu, takže Jarda mohl udělat fota se svou oblíbenou tematikou. Pak už jen pod svahy mariborských sjezdovek a ubytování v dost slušném kempu Kekec.

Den IV.

Čtvrtý den nás čekala nejdelší trasa, proto jsme hned ráno zabalili a vyrazili na jih. Brzy jsme přijeli do pěkného údolí řeky Savinja a minuli pivovar v Laško. Projeli jsme údolím Sávy v oblasti Bizeljsko a stočili se do středu Doljenska na Novo Město a pokračovali vinařskou krajinou do poslední oblasti Bela Krajina, kde jsme nakoupili v místním velkém vinařství v Metlice jejich črninu, rumeni plavec a další místní odrůdy. Ještě jsme navštívili Črnomelj a spěchali na západ. Ubytování jsme nalezli v kempu při vjezdu do Vipavského údolí nedaleko Gradišče. Zde jsme byli nejdříve pokládáni za horolezce (!?), ale jak vtipně poznamenal Roman: „My hledáme úplně jiné vrcholy.“ Bouřka, přicházející od moře, která nás naštěstí minula, byla varováním, jak tady taky může být. Večer byla ochutnávka zakoupených vzorků, kde především legendární cviček neoslnil. Ba naopak, ostatně jako většina dalších nákupů. Nejlepší se jevil známý Janževec z Radgony.

Den V.

Ve skoro deštivém zataženém ránu jsme se rozjeli k moři ke slovinskému přístavu Koper. Cestou se vyjasnilo, takže to byl ten pravý Jadran. Po projížďce Koperem jsme se vydali do malebného Piranu, nejitalštějšího slovinského města, kde někteří neodolali a skončili v moři. Následovala návštěva luxusní vinotéky firmy VinaKoper s jejich vlajkovou lodí Refoškem v různých podobách, kde jsme dost nakupovali včetně burčáku. Cestou zpět ve vinařské oblasti Koper jsme ve vesnici Padna navštívili ochutnávku a nabídku místních specialit, kdy jsme až po nejaké chvíli zjistili, že to není akce pro nás a tak jsme se po anglicku vytratili. Přejeli jsme kolem Terstu po italském pobřeží a vjeli do další slovinské oblasti Karstu, kde jsme nejdříve krátce navštívili hřebčín v Lipici. Pak jsme se vydali přes Sežanu hledat zdejší slavné víno Teran. V malé vesnici Pliskovica jsme narazili na vinařství Domačija Vrabči s majitelem, jeho prarodiči a milou sousedkou, jejíž děda byl Čech. Ochutnali jsme kvalitní Teran a nakoupili. Odsud přes hřeben byl už jen kousek do Vipavského údolí a našeho kempu. V noci opět udeřila bouře a prudký liják, který nás donutil k ústupu a přesunu na velkou zastřešenou terasu restaurace v kempu. Pršelo až do rána.

Den VI.

Naštěstí většinu věcí jsme uchránili suchou, takže balení proběhlo bez větších problémů a mohli jsme vyrazit. Poslední část cesty po Slovinsku vedla přes zbytek Vipavského údolí do krásné horské oblasti Goriška Brda na pravém břehu řeky Soča. Počasí se umoudřilo a byl krásný den s nádhernými výhledy, zvláště pak z rozhledny v Gonjače. Navštívili jsme hrad v Dobrovu i s jeho poněkud dražší vinotékou. A vinařský podnik Klet Brda, kde jsme se zaměřili především na zdejší specialitu – víno Rebula.

Po horských cestách jsme se prokličkovali na italskou stranu do oblasti Collio Gorizziano, kde jsme se stavili v dost luxusní vinotéce v San Floriano na nákup pinot grigio, ribolla gialla a malvasie. Ceny zde však připomínaly takřka Burgundsko. Malebnou krajinou kolem Cormonsu jsme vjeli do Colli Orientali a v Cividale del Friuli jsme se v příjemné restauraci stavili na oběd. Do Gemony už to byl jen kousek, ale počasí se silně pokazilo a hrozba deště hraničila s jistotou. Pronájem chaty v kempu byl za ty prachy na jednu noc nereálný, ale Ivoš vyjednal slušný příbytek připomínající větší autobusovou zastávku za pakatel. Ogrilovali jsme si klobásy již za deště.

V počasí připomínajícím sudetský listopad jsme se pobalili a přes Dolomity vyrazili k domovu. Déšť přestal až za Dunajem. Cesta domů již proběhla bez větších obtíží, jen Mildu ještě napálili burčákem z jablek koupeným i přes varování u silnice z Brna.

Závěr

Myslím, že se výlet opět podařil. Slovinsko nás potěšilo. Jednak svým prostředím, kultivací obcí i venkova, připomínajícím Rakousko, je zde vidět, že se jedná o nejbohatší postkomunistickou zemi. Trochu křečovitě působí zjevná snaha se vymanit z balkánského prostoru a s tím spojené nadměrné používání angličtiny v kontaktu s námi, stejně jako komercionalizace prostředí. Zdá se, že mají větší problém s češtinou, než my se Slovinštinou. Víno je v průměru na nižší úrovni než rakouské, ale některá vína, zvláště z Primorska, dosahují hodně vysoké kvality.

  2001 - 2020 © Vinný kroužek                                                                                                                                                Hlavní stránka